Napsal Bc. Július Smolej

Proč je vlastně manuální kontakt u jizev důležitý?

V průběhu hojení je jizva vystavena různému druhu zatížení (tlakové, tahové, smykové) o
různé velikosti, směru i frekvenci. Naše tělo tyto mechanické podněty registruje a následně je
převádí na biochemickou reakci na buněčné úrovni.

Tato přeměna se nazývá mechanotransdukce a plní důležitou roli v procesu hojení rány a adaptačních reakcí. A právě
díky ní je také vysvětlován efekt manuálních terapie u jizev, kdy již velmi jemný manuální
kontakt spouští mechanotransduktivní buněčné reakce (Koller 2020).

Mechanické namáhání měkkých tkání působí na molekulární úrovni antifibroticky a inhibuje
expresi určitých růstových faktorů ve fibroblastech a současně s tím stimuluje apoptózu
fibroblastů a myofibroblastů. Rovněž ovlivňuje restrukturalizaci a reorientaci kolagenových
vláken a optimalizuje prorůstání nervových kolaterál, čímž snižuje citlivost nervových
zakončení a výskyt bolesti.

Avšak svůj manuální kontakt musíme vždy přizpůsobit tomu ve
které fázi hojení se jizva nachází a jak je pocitově vnímána (Chapelle, 2016; Krakowski a
Schumaker, 2017; Koller, 2020).

Cílem je aplikovat adekvátní fyziologický podnět v každé fázi hojení jizvy (funkční podnět) a
podpořit tak právě hojivé procesy, zmírnění bolesti, zkvalitnění funkce a estetiky jizvy a
předejít možným pooperačním komplikacím.

Což v oblasti břišní dutiny bývají tzv. adheze neboli srůsty, které se mohou formovat již několik hodin po operaci.

Adheze působí přilnutí, slepení jednotlivých vrstev měkkých tkání a mohou tak omezovat jejich pohyblivost a tím
také pohyblivost vnitřních orgánů, což může vést k bolesti a změně funkce. Jizva není pouze
to, co vidíme na povrchu, ve skutečnosti má několik vrstev a úrovní a o všechny je třeba
pečovat (Chapelle, 2016; Krakowski a Schumaker, 2017; Koller, 2020).