Pokud bychom měli vyhlásit vítěze v anketě o nejčastěji pokládanou otázku za dveřmi fyzioterapeutických ambulancí, žhavými favority budou bezpochyby otázky týkající se “křupání či lupání kloubů”.

Zlatou medaili by pak zajisté obdržela otázka s názornou doprovodnou ukázkou: “ A můžu se zeptat, nevadí, když si takhle křupu krkem nebo takhle prokřupávám prsty, mě se pak vždycky uleví, víte?”

Abychom dostali uspokojivou odpověď, je důležité nejdříve pochopit podstatu těchto zvukových fenoménů.

Velmi zjednodušeně si klasický kloub můžeme představit jako dvě spolu komunikující styčné plochy (jamka a hlavice), kryté chrupavkou, obalené kloubním pouzdrem které tak vytváří kloubní dutinu, jíž vyplňuje synoviální tekutina. Při velmi rychlém oddálení těchto ploch (např. vnější silou při zatáhnutí za prst) dochází k tzv. “uvolnění” kloubu a právě to je moment, kdy můžeme slyšet ono magické lupnutí. Tento zvuk je u zdravého kloubu zapříčiněn poměrně složitým, ale zcela přirozeným mechanismem praskání bublinek plynu, které se tvoří v synoviální tekutině při natahování či ohýbání kloubu.

POZOR

Křupnutí by však nikdy nemělo být doprovázeno bolestí. Pokud Vás křupnutí kloubu současně bolí a stále se opakuje, může se jednat o poruchu kloubu a je tedy na místě, zkonzultovat vaše potíže s odborníkem.

Abychom věcně odpověděli na primární otázku, uvádíme fakt, že dodnes nebyly prokázány negativní vlivy na kloub, který je dlouhodobě mechanicky “prokřupáván”. To znamená, že časté prokřupávání prstů na rukou či krku Vám pravděpodobně samotný kloub nikterak neničí, ale pravdou je, že přílišné uvolňování kloubu touto cestou má za následek vytahávání jeho vazivových struktur a následný vznik kloubní hypermobility.

Hypermobilní kloub má větší tendenci k poruše (např. zablokování) než kloub s přirozenou mírou rozsahu pohybu.

Proto časté křupání kloubů nedoporučujeme. Z dlouhodobého hlediska si tím totiž zaděláváte na vznik hypermobility daného segmentu, která může vést k přeneseným poruchám na jiných částech pohybového aparátu.